Vojtěch Bialas pracuje na centrální pozici oddělení MFE v týmu Klause Heusinga jako výrobní inženýr. Oddělení MFE se dříve nazývalo Industrial Development. V ALCZ je na plný úvazek od roku 2015. Předtím zde začínal jako trainee ještě během studia na Vysoké škole chemicko-technologické.
Prozradíte nám na začátek něco o Vašich koníčcích?
Mám 2 hlavní koníčky, a to je hra na trombón a stavění lega.
Zajímavá kombinace.
To ano. Během studia na VŠCHT jsem rok studoval i na konzervatoři, ale bylo těžké to skloubit dohromady. Takže teď je pro mě hra na trombón už jen koníčkem. Lego sbírám už asi od svých 4 let. Dnes už mi lego ani nikdo nechce kupovat, protože mám všude plno kostek (smích).
Můžete popsat Váš typický pracovní den?
S projektem modulu laser HB mám na noze docela velkou kouli (úsměv). Můj pracovní den doposud začínal tak, že jsem přišel k lince a zkontroloval, co v noci nešlo. Z posbíraných dat a kusů jsme se snažili vyhodnotit, co bylo špatně. Vyzkoušeli jsme buď nějaké změny v montážním postupu, anebo jiné parametry na další výrobní den. Proces je nestabilní kvůli různým výrobním dávkám reflektorů a chladičů, takže ho musíme stále optimalizovat. Momentálně jsme nadefinovali problematická místa ve vstupním materiálu. Jakmile jsme skoro všechna místa eliminovali, přišlo vcelku výrazné zlepšení.
Hodně času mi zabere také optimalizace samotného stroje. Stroj se bude duplikovat, takže se u druhé verze snažíme vyhnout všem problémům z 1. linky.
Dostáváte se v rámci práce do kontaktu s novými technologiemi?
Pracuji ve vývojovém oddělení, máme tu jen ty nejnovější věci. Dvakrát do roka máme setkání s kolegy z Německa, kde diskutujeme všechny nové projekty a technologie. Pak je nějakým způsobem rozvádíme. Před tímto projektem jsem měl v týmu na starosti hlavně lepidla, teplovodivé pasty a dávkovací systémy, takže mým úkolem bylo přijít pro různý typ dávkování s konkrétním dávkovačem a s vytlačovacím zařízením pro kartuše. Co se týče UV-lepidel, tak mým dalším úkolem ještě bylo nadefinování správného vytvrzovacího zařízení. Zrovna UV-lepidlo mě přivedlo k současnému projektu BMW laser HB, kde jsem měl za úkol nejprve přilepit napolohovaný reflektor k chladiči.
Co nějaké speciální počítačové programy?
Momentálně pracuji se SW od firmy VisiCon, která si na nastavení reflektoru do správné pozice vyvinula vlastní algoritmus. V tom jsem se musel zorientovat. Samozřejmě nejsem programátor tohoto softwaru, ale dnes bych se ohodnotil jako pokročilejší uživatel.
Když v softwaru potřebuji něco změnit, tak musím přes mého německého kolegu Daniela Euchnera, který má kontakt s touto firmou na starosti. Neustále se to snažíme optimalizovat. S kolegou z Německa tak software doděláváme tak trochu za pochodu.
Jako příklad mohu uvést, že na začátku jsme měli v polohovací stanici jenom jednu tzv. pracovní pozici. Polohovací stanice má karusel a ten je rozdělen do 4 lůžek, pracovní pozice byla pro všechna lůžka stejná. Teď jsme došli k tomu, že to musíme udělat pro každé lůžko vlastní. To tedy s dodavatelem doprogramováváme. Zkoušeli jsme další modifikace, které vycházely z toho, že modul a veškerá technika nebyla před sériovou výrobou dostatečně prozkoumaná. Během sériové výroby se objevily různé problémy. Např. v Mexiku nemohli kolegové některé kusy vůbec napolohovat, přestože podle specifikace byly kusy v pořádku, protože tvar světla nebyl dobrý. Stanice na vyhodnocování světla a práci s ním nebyla vůbec zamýšlená, takže se teď za pochodu snažíme přijít na to, jak to vyřešit.
Proč jste se rozhodl pracovat zrovna tady?
To je docela zajímavá otázka. Na procesním inženýringu kdysi pracoval můj táta, takže jsem trošku věděl, do čeho jdu. Mohl jsem si tu vyzkoušet trainee pozici na MFE pod Martinem Hlaváčkem. Spolupracoval jsem tu hodně s Peterem Karou, což byl specialista na lepení. On zrovna z firmy odcházel, když já jsem nastupoval, tak jsem se dostal na jeho místo.
Po škole jsem zvažoval, jestli zůstat v Praze, nebo jít do AL. Je to tu sice tak trochu mimo můj obor, ale říkal jsem si, že tu znám kolektiv, který je velmi dobrý a s ohledem na firmu i velmi stálý, a mohu se dostat někam na zajímavější pozici se zajímavějšími technologiemi dříve, než kdybych začínal někde jinde od začátku a procházel znovu trainee programem. To už jsem nechtěl. Proto jsem se rozhodl, že začnu tady.
Líbí se vám tady?
Baví mě práce, kterou zde dělám, je velice zajímavá a různorodá. Nemohu říct, že vždy souhlasím s tím, jak firma přemýšlí a jak si sama komplikuje život. Ale technická část práce, kterou dělám a naštěstí je jí i díky šéfům většina, mě baví a naplňuje. Je to pro mě velká výzva, jsem za tu výzvu rád.
Jaké dovednosti či znalosti by měl mít uchazeč o podobnou práci tady?
Podle mého je to hlavně zvídavost a analytické schopnosti. Dennodenně řešíme, že nám některé kusy vychází a některé ne. Mezi těmi kusy je potřeba najít rozdíl, což může být jenom desetina milimetru. A ta někdy hraje velkou roli. Důležité je také mít otevřené oči a být ochotný se něco naučit. Co podle mě u hodně lidí schází, je ochota udělat pro to něco víc. Nejen odkroutit si předem danou pracovní dobu, ale strávit tu delší čas, něco se tak naučit a snažit se zlepšit sebe sama. To je podle mě lepší, než mít za sebou pět pozic, ve kterých strávíte maximálně 1 rok.
Děkujeme za rozhovor.